Podzim je nejvhodnější čas na hnojení půdy v zahrádce kompostem.
Nahrazujeme tak mikroorganismy spotřebované organické látky, dodáváme do půdy rostlinami odčerpané živiny a udržujeme její kvalitu. Často zahrádkáři říkají, že dávají do půdy humus. Myslí tím kompost. Není to však pravda.
Kompost se vytváří fermentací organických zbytků rostlin. Enzymy produkované mikroorganismy v teplé a chladné fázi zpravidla rozloží pletiva rostlin, přetvářejí bílkoviny a tuky na jednodušší organické látky. Syntéza huminových látek se uskutečňuje při kompostování jen v malém rozsahu. Projevuje se zejména při přimíchávání do kompostované hmoty většího dílu zeminy, superfosfátu a mletého vápence.
Humus vzniká v půdě nejen rozložením, ale i syntézou nových humusových látek, mezi které patří zejména huminová kyselina, Fulvokyselina, humáty, ulmáty a humusové uhlí. Zatímco kvalitní kompost má poměr uhlíku k dusíku okolo 10: 1, kvalitní humus až 5: 1. Obohaceno organické látky o dusík zvyšují kvalitu půdy. Další humifikace kompostu v půdě probíhá velmi rychle a jen s malou ztrátou organických látek. Průběžně se uvolňují rostlinám přístupné živiny a tmelí minerální látky do půdních strukturních agregátů (tělísek).
Současně s humifikácí probíhá v půdě i mineralizace organických zbytků rostlin, kompostu a humusu. Ta probíhá velmi rychle zejména v teplé a suché půdě. Organické látky se při mineralizaci rozkládají až na vodu a oxid uhličitý. Ztrácí se tak z půdy část organické hmoty, kterou bychom měli alespoň jednou za tři až čtyři roky nahradit aplikací kompostu. Zejména záhony zeleniny, záhony letniček a ovocné dřeviny vyžadují dávku 2 až 4 kg, což představuje půl až jednu lopatu kompostu na čtvereční metr. Hnojíme zejména rostliny náročné na vyšší obsah organických látek v půdě.