Rytí půdy je zpravidla součástí jarní nebo podzimní péče o půdu v zahrádce.
V létě půdu neryjeme proto, že se z ní rychle vypařuje vláha a navíc jsou všechny rostliny v období optimálního růstu a vývoje. V zimě máme nejčastěji veškeré nářadí už ošetřené a uloženy v kůlně.
Jenže globální oteplování se projevuje i u nás. Zimy jsou mírnější a zejména v jižních nížinách a nízko položených kotlinách bývají i delší období bez sněhu a mrazu. Zahrádkáře to láká, aby v zahrádce ještě dodatečně uklidili. Někteří odborníci dokonce píší a doporučují v časopisech i rýt. Udělat či neudělat jednoduché i dvouvrstvé rytí v zimních měsících roku?
V podstatě můžeme, ale musí být splněno několik podmínek. Především nesmí být půda vůbec zamrzlá. Dále musí mít přiměřené množství vláhy, a musí být tedy po udeření větší hroudy do rýče tato rozpadnout na menší až drobné hrudky. Nakonec půda nesmí být pokryta silnější vrstvou sněhu, který se po rytí rozpustí a půdu nadměrně zmokří. Samozřejmě, že nesmí pršet. Pozitivně se při rytí projevuje sluneční, případně i větrné počasí.
Obecně je však zimní rytí dost rizikové. Ponechané velké hroudy po rytí jílovité půdy však mráz zpravidla rozmačká a rozdrobí na menší, příznivé půdní strukturní částice. Brzy na jaře máme takto připravený záhonek na vysazování sazenic okrasných rostlin nebo zeleniny ještě před možností její přípravy rytím. V zimě můžeme do půdy zarývat kompost, případně i fosforečná a draselná hnojiva. Dokonce dvouvrstvým zarýváním.
Povrch půdy nemusíme hráběmi urovnávat. Půda přes zimu ulehne a povrch se vyrovná a upraví. Na shrabaným upravené záhony se totiž na jaře mohou z roztátého sněhu vytvořit nežádoucí louže.