Rychlenou zeleninu už v žádném případě nepřihnojuje.
Zpravidla dva až tři týdny před sklizní bychom měli přestat dotovat živinami špenát, ředkvičku, salát, naťovou petržel, raný hrášek, kedlubny, brambory a zelí. Hnojiva mají podpořit jejich růst, vzhled a kvalitu. Rostliny však už nestačí živiny z hnojiv využít.
Zatímco pro hromadění dusičnanů v této zelenině nikdy na jaře nepřidáváme do půdy dusíkatá hnojiva, ke konci vegetace, a tedy před sklizní rané zeleniny, neaplikujeme ani draselné, případně fosforečná hnojiva.
Hnojiva jsme ještě v dubnu používali v podobě hnojivé zálivky. Nejlepší na povrch půdy, v podobě 10-ti procentního roztoku. Na úrodných půdách v přepočtu jednu kávovou lžičku draselné soli na jeden čtvereční metr a v případě raných brambor lžičku síranu draselného. To proto, že brambory jsou citlivé na chlór.
Na méně úrodných půdách můžeme taky brzkou zeleninu přihnojit i superfosfátem ve stejné koncentraci a dávce. Zatímco draselnými hnojivy jsme mohli přihnojit porost po vzcházení nebo v případě salátu, raného zelí a kedlubny po vysazení sazenic i dva, případně i třikrát, fosforečnými hnojivy jen jednou.
Nedoporučujeme pro přihnojování používat specializovaná hnojiva, která se podávají na hnojení nebo přihnojování jednotlivých druhů zeleniny. Obsahují často zbytečné mikroživiny, kterých je v půdě pro rostliny dostatek. Platíme tak za chemické prvky a látky, které rostliny nepotřebují.
Naťovou cibulku pěstované ze staré cibule vůbec nepřihnojuje. Ta obsahuje potřebné živiny v dostatečném množství v zásobní cibuli a přihnojování je v tomto případě zbytečný luxus.