Ať se nám to líbí nebo ne, toto období je již nástupem plného vegetačního klidu. Ukončení růstu se projevuje asi nejvíce na pupenech dřevin, ale můžeme ho pozorovat i na velké části kvetoucích rostlin.
Výjimkou jsou jiřiny, astry a chryzantémy, které se nám právě v tomto čase začínají předvádět v plné kráse. Ještě na dlouhou dobu se stanou našimi společníky a budou nám zpříjemňovat práci, jejíž není v těchto dnech určitě málo.
S čím začneme?
Ze záhonů odejmeme vadnoucí letničky, upravíme půdu, ořezáváme odkvetlé části trvalek a dvouletek. Půdu mezi rostlinami zkypříme motyčkou a zbavíme, pokud je to možné, vší plevele. Mějme na paměti, že každá zapomenutá pampeliška, pýr či jiná plevelná rostlina bude na jaře první zelená, která se objeví na našem záhoně. Do jamek po sklizených rostlinách můžeme zapravit kompost a jemně ho zahrnout hlínou. Přímému hnojení se však již vyhneme, rostliny by pak mohli znovu začít nasazovat květ nebo obnovit růst a příchozí mrazíky by je snadno poškodily nebo úplně zničily.
Co ještě budeme vysazovat?
Především cibulovité a hlíznaté květiny kvetoucí na jaře. Začneme se sněženkami, bledulemi a narcisy, pak přijdou na řadu například ladoňky, kosatce, lilie, krokusy, hyacinty, pryskyřníky a v neposlední řadě botanické a hybridní tulipány a jiné. Většinou je sázíme do kyprých humózních půd do takové hloubky, aby byly zakryty 2 až 3 cm vysokou vrstvou země.
Větší cibule přijdou hlouběji
Do nejmenší hloubky okolo 4 až 6 cm proto přijde talovín, krokus, sněženka a modřenec. Botanické tulipány, ladoňky, puškinie a kosatce zasadíme už hlouběji cca 8 až 10 cm, hybridní tulipány, hyacinty a narcisy pak přijdou až do hloubky 12 až 14 cm. Největší jamku však budeme muset vyhloubit pro poměrně velkou cibuli korunky královské, kterou zasadíme až do hloubky 20 cm. Vzdálenost mezi jednotlivými květinami také přizpůsobujeme jejich velikosti v dospělém věku, aby si vzájemně neubíraly životní prostor.
Keřové růže
Nejvhodnějším časem na jejich výsadbu je polovina tohoto měsíce. Podzimní výsadba má tu výhodu, že do jara stačí zakořenit, a tím pádem se vyhneme riziku, že při předčasném rašení zaschnou. Musíme však již mít vykopanou jámu a připravenou půdu. Pokud jsme s tím ještě nezačaly, je lepší ještě teď dokončit všechny přípravy a se sázením počkat až do jara.
Jak tedy postupovat?
Především musíme dbát na vyhraněné požadavky růží. Ty potřebují zejména dostatek světla, a proto je umístíme na stanovisko, kam v hlavní vegetační době svítí alespoň 6 hodin denně sluníčko. Jeho paprsky by tam měli dopadat především v dopoledních hodinách, odpolední svit je už příliš prudký a má nepříznivý vliv na barvu a délku květenství.
Další zásadou je, že růže nesázíme blízko větších stromů, protože by jim svými kořeny odebíraly živiny. Pokud je chceme vysadit v blízkosti kamenné nebo domovní zdi, měli bychom dodržet vzdálenost alespoň 50 cm.
Příprava stanoviska
Vzhledem k tomu, že těmto rostlinám nesvědčí přílišné vlhko, vykopeme v zahrádkách s trvale mokrou půdou jámu nebo rigol na záhon raději o něco hlouběji a vydrenážujeme jejich. Při výběru zeminy upřednostňujeme neutrální nebo slabě alkalickou půdu, která je promíchána s kompostem a prohnojená kombinovaným hnojivem s obsahem dusíku, vápníku a fosforu. Pokud si s jejím složením nejsme příliš jisti, zakoupíme si rovnou speciální zem na růže.
Podzimní výsadba
V případě, že máme vše řádně připravené a rozhodli jsme se sázet růže již nyní, je třeba postupovat podle určitých pravidel: Před sázením seřízneme konečky kořínků a celý bal ponoříme na několik hodin do kbelíku s vodou. Keře sázíme o 3 až 4 cm hlouběji, než byly ve školce, aby bylo místo očkování dobře chráněné půdou. Ihned po zasazení seřízneme nadzemní část na 5 až 6 oček (na jaře pouze na 3 očka) a nahrneme kolem rostliny zem, kterou rozhrneme až na jaře.
Na co nesmíme zapomenout?
Než nastanou podzimní deště, třeba sklidit cibule a hlízy choulostivějších rostlin a uložit je k přezimování do suché a chladné, nikoliv však promrzající místnosti. Jsou to například kany, montbrécie, begónie, mečíky a některé druhy méně odolných lilií a řadu dalších rostlin. Protože se čas sklizně a způsob uchovávání (zejména teplota) jednotlivých druhů do určité míry liší, je dobré nahlédnout do podrobné zahradnické literatury nebo se poradit s odborníkem. V každém případě, ale necháme všechny cibule nebo hlízy nejprve dobře proschnout a po uložení do bedniček s pískem nebo rašelinou jejich pečlivě označíme jmenovkami, abychom se v nich na jaře vyznali.