Kuchyním v bytových domech, zejména těch panelákových, obvykle chybí potřebná velikost na to, aby se v nich dalo pohodlně vařit i stolovat. Správným uspořádáním a výběrem vhodné kuchyňské linky a ostatních součástí kuchyně lze tento nedostatek trochu zmírnit.
Při budování nové kuchyně malých rozměrů má největší význam uspořádání a velikost spodních a horních skříněk a návaznost jednotlivých pracovních ploch a spotřebičů. Rozloha podlahové plochy takových kuchyní často bývá jen 6 až 8 metrů čtverečních a ty mají sloužit pro skladování potravin, ukládání kuchyňského náčiní a nádobí, na přípravu a tepelnou úpravu potravin. Navíc se od nich čeká alespoň minimální prostor ke stolování.
Ke komplikacím způsobeným malými rozměry se přidružuje i špatné dispoziční uspořádání, především nevhodné rozmístění oken a dveří. Tento problém lze částečně vyřešit zazděním některých dveří, respektive vytvořením spojovacího okna místo dveří, nebo naopak rozšířením dveřního prostoru se záměrem optického zvětšení prostoru kuchyně.
Prvním krokem k vytvoření optimální a funkční malé kuchyně je rozpoznat problémová místa. Abyste je eliminovali, musíte důkladně naplánovat její dispozice. Dobrou pomůckou je obyčejný metr, protože jen málokdo má k dispozici projektovou dokumentaci stávajícího stavu s podrobným půdorysem a vyznačenými přípojkami na energie.
Při měření nezapomeňte ani na světlou výšku místnosti, abyste zjistili, do jaké výšky budete moci umístit skříňky a poličky. Pamatujte, že zařizování malého prostoru je kompromisem mezi tím, co jste si vysnili, a tím, co opravdu potřebujete.
Kuchyně, aby se v ní dobře pracovalo, by měla být rozdělena na tři základní zóny: varnou, mycí a odkládací. Ty zároveň musí mít logické uspořádání. V dlouhých a úzkých kuchyních se nejčastěji uplatní jednostranná pracovní linka vhodně doplněna policemi na protější straně. Pro plynulost kuchyňských prací ponechte sporák a dřez na jedné straně s dostatečně velkou pracovní plochou mezi nimi – v ideálním případě 60 až 80 cm. Uspořádání do tvaru písmene L je vhodné, pokud máte k dispozici dvě navazující strany, zatímco kuchyňská linka do tvaru U potřebuje využitelné stěny.
Nejlepší umístění pracovní plochy pro pohodlnou přípravu stravy – hloubka a šířka nejméně 60 cm bez přerušení, je mezi varnou a mycí zónou. K přípravě jídla se dá využít i příruční, případně jídelní stůl. Velmi praktické jsou výsuvné desky, které výrazně zvětší pracovní plochu. Přidanou plochu však nemusíte schovat jen do spodních skříněk, zvolit můžete i otevřené police. Navíc se takto vytvořené pracovní plochy dají používat na příležitostné stolování. Pracovní plochu si můžete nastavit kryty na dřez nebo varnou desku.
Pokud budete v malé kuchyni vařit jen občas, zcela postačí varná deska se dvěma varnými plochami, široká asi 30 cm. Dostanete ji ve všech verzích od plynové po elektrickou nebo sklokeramickou desku. Také trouba na pečení je v málo využívané kuchyni zbytečný přepych, vyřeší to koupě vhodné mikrovlnné trouby.
Samostatnou otázkou je digestoř. Pokud vaříte málo, můžete jej vynechat za předpokladu, že prostor kuchyně má přirozené větrání – tedy okno.
Mycí zóna bývá zastoupena dřezem a myčkou nádobí. Velikost dřezu závisí na prostoru, který mu vyčleníte, a od skříňky, do které je zasazen. Standardní jsou dřezy do skříněk o šířce 45 až 60 cm. Úplně malé dřezy se dají umístit i do prostoru o šířce 30 až 40 cm. Ani myčka nádobí široká 45 cm není výjimkou. Množství prostoru ušetří zásuvková myčka nádobí s šířkou 36 cm.
Malou kuchyň lze zvětšit i dalšími triky. Jedním z nich je pustit do místnosti maximum světla. Z tohoto důvodu potřebuje malá kuchyň silné světlo z více zdrojů. Hlavním zdrojem světla v průběhu dne je denní osvětlení. Po setmění vyžaduje pracovní zóna a zóna vaření kromě hlavního (většinou stropního) svítidla i doplňkové osvětlení, umístěné nejlépe na vnějším dně horních skříněk, opatřeny ochrannou lištou s pevným a bezpečným krytem odolným proti vlhkosti. Dobře poslouží boční nástěnná svítidla, která jednotlivé pracovní zóny osvětlí. Stejně tak je vhodné i samostatné svítidlo pro případný jídelní stolek.
Jenže světlo nestačí. Pomoci dokážou i barvy. Upřednostněte světlé, tón v tónu, světlé dřevo, lesk a optickou lehkost materiálů. Jednotlivé plochy by měly být materiálově i barevně propojeny tak, aby působily jako celek. Pozor na příliš mnoho bílé a mnoho nerezových doplňků. Chladný prostor potřebuje kontrast v podobě teplého materiálu nebo barvy stěn. K bílé lince zkuste vanilkovou stěnu a přidejte dřevo nebo jiný přírodní materiál.
Pokud obsahuje váš návrh příliš mnoho pastelových tónů nebo si myslíte, že kuchyň bude fádní, zahrajte se s malými barevnými a materiálovými kontrasty na pracovní desce, obkladových spárách, úchytech, případně malých elektrospotřebičích.