Mnozí z nás citlivě reagují na teplotní změny v interiéru. Někteří si stěžují, že se neumí ohřát ani při horkých radiátorech, jiní mají věčně studené nohy a mnohým vadí suchý přetopený vzduch. Mohou za to vzdušné proudy.
Klasické radiátory vytápějí náš prostor konvekcí, čili prouděním tepla. Znamená to, že jejich horký povrch ohřeje okolní vzduch a ten stoupá vzhůru. Na jeho místo se tlačí chladnější, a tak vzniká horkovzdušné proudění. Tento jev je zvláště citelný v domech, které mají vnitřní stěny studené, čili jsou nezateplené nebo mají nedostatečnou tepelnou izolaci. Takové proudění může způsobovat pocit nepříjemného chladu, což při dlouhodobém vystavení může způsobit i zdravotní problémy.
Mnohem příznivější vliv na lidský organismus sálavé teplo. Vzniká ohřátím materiálů, které ho dokážou nahromadit, akumulovat, a pak ho postupně uvolňují do okolí. Tyto sálavé plochy mohou mít mnohem nižší teplotu než radiátory a přece poskytnou našemu tělu příjemný pocit tepelné pohody. Jak si sálavé teplo můžeme opatřit do našeho životního prostoru?
Teplo pod podlahou
Nejčastěji využívaným způsobem sálavého tepla bývá podlahové vytápění. Do moderních interiérů je vhodné i díky tomu, že nevyužívá tradiční topná tělesa a je prakticky neviditelné, takže zapadne do jakéhokoliv ztvárnění prostoru. Zdravotně prospívá nejen našim nohám, ale i celému organismu. Teplo, které produkuje, totiž působí na člověka fyziologicky příjemným způsobem.
Přenáší se z podlahy do prostoru sáláním, a tak nejprve ohřeje spodní část interiéru, která zůstává při vytápění radiátory většinou studená. Topným okruhem zabudovaným pod podlahovou krytinu, na rozdíl od klasických radiátorů, postačují nižší teploty topné vody. Teplota podlahy v pobytových místnostech by neměla překročit 29°C a teplota vody v trubkách 40°C, přičemž v radiátorech se obvykle používá voda s teplotou 60 – 80 °C. Při konvekčním radiátorovém vytápění však můžete mít subjektivní pocit nepříjemného chladu i při nadprůměrné teplotě vzduchu.
Velké teplotní rozdíly mezi topnými tělesy a studenými povrchy navíc vytvářejí nepříjemné vzdušné proudy. Podlahové vytápění tvoří velkou plochu s akumulační schopností, z níž sálá teplo do okolí. Výsledkem je, že sálavé teplo nás příjemně ohřívá, i když teplota vzduchu v místnosti není tak vysoká jako obvykle. Při rovnoměrném sálavém šíření tepla tedy stačí teplota vzduchu v místnosti nižší o dva až tři stupně Celsia. Takový způsob vytápění tedy snižuje spotřebu energie a šetří finance. Snížení teploty vzduchu o jeden stupeň Celsia přitom šetří přibližně šest procent z ročních nákladů na vytápění.
Jednou z velkých výhod podlahového vytápění je rovnoměrná distribuce tepla ve vytápěném prostoru. Zajistí tak tepelnou pohodu v prostorách, i když mají vysoký strop. Teplo od nohou, které poskytuje, je příjemné a teplota podlahy nepřekračuje obvykle 26 – 28°C. Sálavý systém vytápění příznivě ovlivňuje zdraví svých uživatelů i tím, že se prach nevíří.
Optimální provoz podlahového vytápění ovlivňuje kvalita použitých materiálů a instalace. Za nejušlechtilejší materiál pro výrobu sálavých systémů se obecně považuje polybuten. Důležitým prvkem je systémová deska z tvarovaného polystyrenu, která zajistí ideální uložení a fixaci trubek, zároveň i brání jejich poškození.
Polybutenové trubky v kombinaci se systémovou deskou představují v současnosti nejkvalitnější řešení podlahového vytápění. Dlouholetá praxe a zkušenost v této oblasti ukazují, že zajistí nejen bezproblémový chod, ale i dlouhou životnost systému, která dosahuje až 50 let.
Teplo rodinného krbu
Mnozí majitelé domů či chalup si nevědí svou společenskou zónu bez ohniska představit. Není se čemu divit, je přece příjemné dívat do plamenů a vyhřívat se při nich. Není však teplo jako teplo. Pokud vás kromě barvy obkladů zajímá i výhřevnost vašeho volně stojícího ohniska a jeho vliv na vaše zdraví, měli byste se zaujímat i o jeho vnitřní konstrukci.
Nejčastějším typem stavby ohniska u nás bývá teplovzdušný krb s krbovou vložkou. Jeho výhřevné schopnosti přitom nejsou velmi efektivní, zahřeje jen přísedících v relativní blízkosti, i to jen dokud přikládají. Je však poměrně levný a snadno se instaluje. Kachlová akumulační kamna hospodaří s teplem ohně úplně jinak. Její vnitřek je z cihel nebo uzavřených místností, plášť tvoří keramické nebo omítací kachle. Takové materiály šíří teplo sáláním. Tepelné záření sálavého tepla vytváří v interiéru relativně nízkou teplotu, nevznikají však zvýšené pohyby vzduchu, teplotní spády zůstávají malé a vlhkost prostředí kolísá kolem optimální hodnoty 30 – 50%. Vytváří tak příjemnou a zdravou tepelnou pohodu.
Sálavé pícky vytápějí místnost, ve které stojí, přídavnými tahy – průduchy, které se však mohou vést i do jiných místností. Jedinými kamny tak můžete vyhřát celý obytný objekt. Na rozdíl od teplovzdušných typů zprostředkují v akumulačních tělesech přestup tepla spaliny z ohně. Díky uzavřenému okruhu průduchů je v nich spotřeba paliva minimální a přikládat stačí přibližně dvakrát za den.
Sálavé roštové i bezroštové pece mají většinou zaoblený a členitý tvar, dají se však postavit i v moderním designu. Horkovzdušné a sálavé teplo se totiž dá i kombinovat. Mistr kamnář to docílí předělením vnitra pece na dvě části. Přední část s krbovým ohništěm je horkovzdušná, spaliny se však neodvedou do komína, ale procházejí tahy a vytvářejí sálavé teplo. Speciálním případem je pec Hypokaustový. Pracuje na principu teplého vzduchu vznikajícího v kovové vložce, ale na rozdíl od horkovzdušné ho nevypouští, ale jím omílá vnitřní stěny kachli nebo cihel, čímž je zahřeje. Tak se jí teplo může dostat i do jiných místností.
Topný sloup
Inovativní alternativu k radiátorům představuje také systém fungující na principu topného sloupu, při kterém vzniká vyvážená kombinace konvekčního a sálavého tepla. Topným médiem je primárně horká voda, která prostřednictvím důmyslně tvarovaného měděného topného tělesa rychle a efektivně předává teplo vzduchu. Těleso se nachází v úzkém prostoru, nejčastěji za kartonovou příčkou, dřevěným obkladem nebo za nábytkovou sestavou, do kterého je chladný vzduch přirozeně nasáván spodním otvorem u podlahy a ohřátý vzduch vypouštěn horní mřížkou, ať už ve výšce parapetu, nebo až pod stropem.
Komínový efekt způsobuje proudění vzduchu, který pak přirozeně stoupá vzhůru, ohřívá stěny, strop a ochlazený pak znovu klesá k podlaze, kde ho proud vzduchu unáší opět k nasávací mřížce. Tento princip proudění zajišťuje, že všechen prach se shromažďuje přímo pod otopným tělesem. To usnadňuje úklid a zároveň zaručuje dokonale bezprašné prostředí, odpovídající i nárokům alergiků a citlivých jedinců. Výhodou systému je, že jej lze napojit na stávající rozvody připravené pro radiátory, takže při rekonstrukci nevyžaduje větší stavební zásahy. Překrytí topného tělesa zároveň přispívá ke zvýšení estetické úrovně interiéru ve srovnání s klasickými radiátory. Jako zdroj tepla je možno použít klasický plynový kotel, nebo kotel či kamna na tuhá paliva.