Ani všemocný globální trh neví vždy zajistit žádaný sortiment koření a léčivek pro všechny domácnosti.
Výhoda zahrádkářů spočívá v pěstování určitého žádaného počtu druhů těchto specifických rostlin pro vlastní kuchyň a lékárničku.
Koření a léčivky nezaberou mnoho prostoru v zahrádce. Mnohé z nich mají navíc dekorativní charakter. Pěstovat je můžeme na zvláštních řádcích nebo ve skupinách mezi zeleninou, letničkami, případně okrasnými trvalkami. Některé stínomilné druhy vyžadují vysazování pod keři nebo stromy.
Pro úpravu půdy nejsou zpravidla velmi náročné. Půdu netřeba často ani rýt, ani hnojit. Vyžadují však sladění nároků na prostředí s ekologickými podmínkami stanoviště. Společně nesmějí růst vedle sebe stínomilné a sluníčkomilné, acidofilní a vápnomilné, vlhkomilné a suchomilné, mohutné a vzrůstem nízké druhy koření a léčivek.
Koření pěstujeme zpravidla na okraji zeleninových záhonů. Zohledňujeme při tom skutečnost, že v písečnatých půdách se daří lépe naťové cibulce, řeřiše seté, fenyklu sladkému, majoránce zahradní a bazalce pravé. Hlinité a jílovitohlinité půdy více vyhovují listovému celeru, pažitce, kmínu, libečku, kopru a pelyňku dračí.
Pažitka a libeček rostou i na slabě kyselých půdách, zatímco ostatní kořenové zelenině vyhovují více karbonátové půdy. Na takovou karbonátovou půdu, nejbohatší na živiny je zvlášť citlivá jednoletá bazalka pravá. Většina koření vyžaduje slunnou polohu, neboť ve stínu jen živoří.
Léčivky mají mnohem náročnější a různorodější nároky na prostředí. Značné nároky na vláhu má zejména proskurník lékařský, andělika lékařská, jestřabina lékařská, máta peprná a kozlík lékařský. K suchomilnějším léčivkám patří jablečník obecný, routa vonná, levandule úzkolistá, mateřídouška tymiánová a šalvěj lékařská.
Vysloveně kyselomilný je jen chrpa polní, zatímco většina léčivek je vápenomilná nebo tolerantní k půdní reakci. Většině léčivek vyhovuje hlinitá půda a jen jablečník, divizna a chrpa upřednostňují písečnější půdy.